Peklo od Cucuiho

15. srpna 2013 v 6:00 |  knihy, povídky a filmy
(Heru, nakl. Bungei šundžú, Tokio 2003), př. Anna Křivánková, obálku il. Václav Jírovec, Odeon Praha 2009, 1. vyd.


* * *

Pokud ke svému "životu po smrti" potřebujete peklo, pak vám Cucui nabízí variantu, nad kterou se můžete zamyslet. Začneme pěkně od začátku.

Přesně v duchu přísloví, že do hrobu si s sebou nic nevezmete, čímž se myslelo zlato a pole a tak, nakreslil Václav Jírovec obrázek na obálku. Velmi - jak to jen slušně naznačit? - no zkrátka nic nezakrývající obrázek starého nahého muže, takže až při dalším prohlížení mi došlo, že ten muž nemá japonské, ba ani asijské rysy. To je chyba, Cucui výslovně píše, že v jeho pekle jsou jen Japonci. Ale jinak je to pěkná obálka, rozhodně má čím upoutat pozornost.

V celé knize se neustále prolínají prožitky skutečné s těmi snovými a minulost s přítomností/budoucností. Když k tomu připočítáte fakt, že Japonci jako všichni slušní lidé mají každý své jméno a příjmení (snad až na ty bezdomovce), u nichž nepoznáte ani to, zda označují muže či ženu, začne se vám zdát název knihy velice výstižný.

Hned od začátku bez zbytečných úvodů je čtenář vtažen do příběhu/vzpomínky, prolínající se s dalšími a dalšími příběhy. Zdánlivě nesourodá společnost je přece jen provázána vzájemnými vztahy, převážně tradičními (v tom smyslu, že se používají k tradičním, mainstreamovým zápletkám), jako je podřízený/nadřízený, jakuzák/obchodník, bohatý muž/bezdomovec, nevěrný/nevěrná. Ani způsoby jejich jednání se v pekle neliší od těch, které měli zaživa. Jen emoce jsou vyhaslejší, aby dotyční měli lepší možnost pochopit svá jednání. Na první pohled vypadá, že prožívat znovu situace, které měly na život silný vliv, prožívat znovu smrt, je určitým druhem mučení, které si s peklem obvykle spojujeme. Ale na druhý pohled jsou zde stále vztahy hluboké a neměnné (karassové, řekl by Vonnegutův bokononista), jako je kamarádství těch tří chlapců hned z úvodu příběhu - kamarádství nezávislé na tom, jak žili a proč zemřeli později - nebo láska mezi oběma umrzlými bezdomovci a nejspíš i další jiné, je to kaleidoskop pestrých osudů a postav, aby si z nich každý mohl vybrat.

Zůstává záhadou (tedy mně zůstalo záhadou, a zlomyslně doufám, že vám ostatním také), zda je to vše jen zkouškou, která má prověřit charakter, nebo jde o úkol, jehož splnění postrčí dotyčného do dalšího levelu, nebo si jen ujasní určité věci, než odejde s ostatními - kam? Kam vlastně odcházejí v závěru knihy ty průvody, které se rozdělí na ty nahoru a na ty dolů? Do ráje a do pekla? Do další hry nebo na začátek té samé?

A není tohle tak maličko peklo, nevědět nic určitě?

Vždyť to je potom jako ve skutečnosti.

No právě. Peklo jako skutečnost, nebo obráceně...



Jasutako, jsi pořád stejný mizera, jako když jsme se potkali v první povídce. Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama