Černý šíp od Parkerové

17. listopadu 2013 v 16:30 |  knihy, povídky a filmy

Detektivka z historického období Japonska.
Tagy: asia detektivka Japonsko zvířata liška medvěd karty


I. J. Parkerová (Black Arrow, 2006) - Černý šíp
př. Věra Šťovíčková-Heroldová, nakl. Luboš Falout Perseus Plzeň 2009, 1. vyd.

* * *

Sugawara Akitada je vyslán do městečka Naoecu v odlehlé provincii Ečigo, kde se těsně před příchodem zimy rozjede série vražd, ještě než se Akitada (to je křestní) s rodinou stihne zabydlet. V knize je i potřebná mapka Naoecu a okolí.
Prolog začíná v roce 981 našeho letopočtu (vraždou mladé ženy a jejího dítěte), zbytek děje se odehrává v roce 1015.
V Měsíci nepřítomných bohů (našem listopadu) přijel nový guvernér Akitada do provincie, kterou Japonci teprve nedávno dobyli a původní obyvatele jen zatlačili na sever, do hor. Nejvyšší policejní velitel a válečný pán v jedné osobě, Makio z rodu Uesugi, nechce, aby mu jakýsi dočasný přivandrovalec strkal nos do řešení rodinných záležitostí (čti příhodných úmrtí). Uesugi velí svým válečníkům a jako místní autoritu ho poslouchá i provinční garda, která by měla spadat pod Akitadu. Kromě toho je právě zavražděn starý hostinský a manžel krásné a mladé paní Sató, která má naštěstí neotřesitelné alibi, na rozdíl od třech náhodných pocestných. A pak ještě jsou v úrodné provincii prázdné sýpky a nepořádek v úředních archivech.
Nemyslete si, že příběh je jednoduchý nebo že když odhalíte nějaké klišé, máte vyhráno. Já sama jsem se přes stovky přečtených detektivek nechala strhnout na falešnou stopu. Akitada není starý čínský soudce Ti, ale mladý japonský úředník ovládající právo i meč a podmáznout se taky nedá, i když maličko obejít zákon se nerozpakuje, je-li to pro dobro věci. Tím dobrem věci myslím třeba situaci, kdy se Akitada vloupal do hrobky, aby zjistil příčinu smrti urozeného pána Mara Uesugiho.

Parkerová má smysl pro drobné detaily, které dokreslují nelehký život v tehdejší době - fascinovala mě ranní rýže, polední rýže, večerní rýže, a kdyby znali čaj o páté, bezpochyby by k němu podávali rýžové koláčky :-), má i smysl pro jemný humor.
str. 210: Akitada... si včas vzpomněl na dobré způsoby.
"Trochu čaje, pánové?"
Zavrtěli hlavou. Pro většinu lidí byl čaj hořkým lékem.

str. 158: (Akitada se ptá svého pomocníka) "Jaký dojem na tebe udělala posádka?" "Velice nízká kázeň, pane. V bráně žádná stráž, vojáci pili a karbanili a velitel se miloval vprostřed dne s jedním ze svých mužů."
Když jde ale do tuhého, dovede si Uesugi zjednat pořádek a velitele ani nenapadne, že by jeho pravým pánem měl být Akitada.

str. 185: Možnost, že dojde k povstání proti císaři, byla děsivá. Bez vojenské pomoci je nedokážou odvrátit. Jedna věc připadala Akitadovi jistá. Když selhal v plnění svých povinností, učinil tak velkolepě. Čerstvě jmenovaný na místo, které vypadalo jako dveře otevřené k rychlému postupu, málem ztratil celou provincii ve prospěch nepřítele. Jestliže neutečou, ztratí také své životy, samozřejmě, ale nemá smysl lpět na takovém detailu.

str. 196: "Ten mizera lhal. Jak snadné je obvinit mrtvého koně, že sežral chybějící balík slámy."
str. 200: starožitníkův krámek: hadačské hry na rozpoznávání vůní, několik variant hadačských her s mušlemi, deska na vrhcáby, zhotovená z několika různých kusů vzácných dřev... Tedy připadalo mi pozoruhodné, že už v době, kterou my dnes považujeme za historickou, existoval starožitník. A měl co prodávat.

Pro děj je důležitá také hra zvaná párování mušlí. Pexeso, usoudila jsem zběžně a dál hltala text. Ano i ne. V našem pexesu jsou dvojice lehčeji odlišitelné, zde např. rozdíl spočíval v rozdílném počtu strun louten.
str. 185: "Všechny lastury jsou na povrchu hladké, ale uvnitř každé z nich se skrývá obrázek. A každý obrázek se hodí zase jen k jednomu jedinému obrázku uvnitř jiné mušle."
str. 201: Byl to tradiční dárek nevěstám, protože pouze dvě mušle tvoří dokonalou dvojici, stejně jako muž a žena. Hezká tradice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama