Výkec o zlomyslné obálce

26. listopadu 2013 v 21:20 |  ostatní texty
Veškeré předchozí dopisy byly bez problémů, jen tento se rozhodl stát se takovou hříčkou osudu.


Od počítače mě odlákal nezvyklý hluk, ozývající se z místnosti, kterou moje lepší polovička (MLP) používá jako kancelář. Podle otvírání dvířek různých skříněk a vytahování šuplíků bylo téměř jisté, že něco hledá.
"Co děláš?" zeptala jsem se.
"Došel papír se štítky v tiskárně."
"Další je v krabici, ne?"
"Ne."
To bylo podivné. Z nás dvou jsem to já, kdo se musí ujišťovat před nákupem, že určitá věc došla, to já protřepávám krabičky, nahlížím do pytlíků, to já nadávám, že prázdné obaly nikdo nevyhodí. MLP má všechno ve své paměti, včetně toho, že po zakoupení nové věci má vyhodit obal od té staré. Já zodpovídám za kuchyň a MLP za kancelář, protože se nedokážeme shodnout na jednotném systému.
Zatímco já jsem chaotik, neustále stěhující předměty z míst obvyklých, jako je například kuchyňská linka či okolí sporáku, na místa méně obvyklá, jako je vnitřek kuchyňské linky, spíž nebo poličky s kořením, je MLP člověk systematický, pro něhož pořádek neznamená dogma, nýbrž tvůrčí proces respektující proměnlivost priorit a časoprostoru.
Proč se totiž stresovat pamatováním si, co kam patří, když zcela jednoduše můžete věci ponechat tam, kde jste je použili naposled? Některé sice odlevitují na psí pelíšek, ale výměnou za jeden kus pamlsku si můžete vzít všechny části původní věci. Jen bezcitné bestie mého typu si dokážou brát všechno zpět bez protihodnoty. Jinak ale věci mají tendenci zůstat skutečně na tom místě, kde je kdo upustí.
Tiskárna vyplivla papír, MLP z něj kousek ustřihnul a pokračoval v pátrání po šuplících a skříňkách.
"Co hledáš?"
"Lepidlo."
Donesla jsem svoje. MLP začal prohrabávat papíry na stole.
"Co pořád hledáš?"
"Nějaký papír, který je míň důležitý, abych s tím lepidlem nezapatlal něco důležitějšího."
Vytáhla jsem z koše ten papír, ze kterého před chvílí odstřihl adresu, a podala mu ho. MLP natřel rub toho kousku s adresou lepidlem a přitiskl ho na obálku. Pak ho důkladně uhlazoval.
"Nebylo by rychlejší, kdybys tu obálku nadepsal rukou?"
Dostala jsem krátkou přednášku o smyslu nevyžádaných rad, ale přestal uhlazovat štítek a zkusil, zda drží. Pamatujete si, že lepidlo bylo moje a tudíž se dá předpokládat, že řádně nelepí?
"Co kdybys ho k té obálce přišrouboval, aby to drželo sichr?"
Byla jsem odeslána ke svému počítači, což mi připomnělo, že toto všechno děláme pro to, aby i tento dopis byl odeslán. Přinesla jsem tedy papírek na vyplnění, že jde o doporučené psaní.
"Nepotřebuju tohle. Jsem Zákazníkem České pošty!"
Vyprskla jsem smíchem. Museli byste slyšet ten tón, kterým to řekl, tu hrdost, s jakou jiní muži říkají: Jsem dobyvatelem severního pólu! A podobně.
"Jsem zákazníkem České pošty a mám zákaznickou kartičku," zopakoval.
"Jo, a budeš zdržovat celou frontu za sebou, protože ti kartičku neuznají." Mám s poštou své zkušenosti, a s MLP ostatně také.
Nakonec jsme odjeli na poštu a slečna za přepážkou chvíli usilovně bušila do klávesnice, zeptala se na tucet věcí a zda chceme mailem potvrzení o doručení a spolu s kartičkou nám dala papír formátu A4, na kterém byla vytištěna většina údajů, které se dříve vešly na ten mrňavý poštovní papírek.
"Vidíš, že to funguje?"
"Vidím. Ekologie dostává poněkud na frak, ale - hele, oni nám slevili jednu kačku z ceny!"

* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama