Pátrání po Pon Farr III

21. ledna 2014 v 17:00 |  pojmy a dojmy - fanfiction
část 3 z 6
Obsahuje: Star Trek (TOS), Gene Roddenberry


3) Pátrání se rozšiřuje

Star Trek začal jako televizní scifi seriál a kdyby záleželo jen na televizní společnosti, také by jako pouhý seriál po roce vysílání skončil. Fanoušci si vymohli další pokračování, televize kontrovala přesunem vysílání na dobu, kdy se dívá málokdo. Fanoušci vytrvali. Seriál po třech sezónách skončil, fanoušci nikoli. Psali (nepříjemné) dopisy, pořádali setkání (první cony věnované jedinému fenoménu), oblékali se do kostýmů svých oblíbenců (první cosplaye), říkali si trekkies (nemám to ověřeno, ale do té doby se fanoušci čehokoliv jedním slovem neoznačovali). Sám GR patřil k nejzapálenějším trekkies.
Jedna televizní společnost nakonec váhavě podala prst.
Přes animovaný seriál a několik celovečerních filmů se dospělo k Nové generaci, Stanici Deep Space a Vesmírné lodi Voyager, k psaným a kresleným knihám v počtu několika set kusů a k počítačovým hrám.

Ale pojďme ještě hlouběji.

New Wave, Nová vlna, byl směr scifi, který tak pojmenovala jistá Judith Merrilová, Američanka, jež po svém přestěhování se do Starého světa zjistila, že si nebude muset odříkat svůj pravidelný příděl nejnovějších scifi povídek, neboť zde vychází časopis New Worlds. Ostatně sám termín Nová vlna byl poněkud v duchu klamavé reklamy, neboť Novou vlnu předcházela některá díla autorů vážné literatury, ale kdo by četl mainstream, že? Takže o čem ty Vlny byly? Nechám to vysvětlit Ondřeje Neffa, str. 277: "Autoři Nové vlny se se značným úsilím a nutno říci i s úspěchem zaměřili na rozmanitá tabu, která byla až dosud nedotknutelná. Seznam "chráněných" tematických oblastí a koncepcí, určený v jejich tvorbě k odstřelu, je značně široký. Můžeme sem zařadit například sex, náboženství, hesla typu Law and Order (Zákon a Pořádek) a America First! (Amerika především!), společensky svaté pojmy jako rodina, vlastenectví, svobodné podnikání, nejrůznější měšťácké idoly, kariéru, ale také optimismus, píli, sebeovládání za každou cenu."
V roce 1967 do redakce New Worlds došel přes oceán až Ameriky (čili poštou) román na pokračování Bug Jack Barron od Normana Spinrada. Děj se zdá být podobný filmu Vrtěti psem, kdy je také námětem přetváření veřejného mínění vlivnými médii. Do češtiny myslím přeložen nebyl, přestože "děj románu je vyprávěn s drsným realismem a za hojného využití vulgárního jazyka" a "knížka nešetří scénami z intimního života hlavního hrdiny", praví Neff. Michael Moocock, který New Worlds vedl, překročení tolika tabu uvítal, netuše, že uveřejnění románu mu málem zláme vaz. Sex byl ve scifi nejen tabu, ale odmítali ho i čtenáři, "zajímající se víc o roboty než ženské" (Jack Barron). Brian Aldiss, sám už významný spisovatel, se časopisu zastal, takže ho nezakázali, jen se podařilo přemluvit distribuční společnost, že to není "seriózní periodikum" a ti ho odmítli rozšiřovat.
V témže roce vydal - v Americe - Harlan Ellison antologii Nebezpečné vize, kde nabádá autory: "Zahoď všechny zábrany a řekni všechno, co potřebuješ říct". Theodore Sturgeon přispěl svou povídkou Kdyby všichni muži byli bratři, dovolil bys některému, aby si vzal tvou sestru?

Jenže drobátko něco jiného byla literatura, kterou si kupovali a četli ti scifi pošuci, a něco jiného televize, na kterou se přece dívají "naše děti"! A tak televize vysílala především věci se starými osvědčenými hodnotami, dokonale asexuálními.

Malá odbočka, zdánlivě mimo vesmír Star Treku:
V roce 1955 se jistá švadlena Rosa Parkerová posadila v autobusu na sedadlo, které bylo vyhrazené pro bílé, zatímco ona sama byla černé pleti, a odmítla ho přepustit bílému cestujícímu. O rok později a za pomoci Martina Luthera Kinga vyhrála svůj soudní spor a od té doby byla segregace cestujících v dopravních prostředcích zrušena. Ne tak v televizi. Tam se stále dodržovalo osvědčené klišé, kdy věrný černoch pomáhá svým (bývalým) bílým pánům a neváhá pro ně obětovat život. Na papíře "rovni, ale odděleni", ve skutečnosti "odděleni, ve vedlejších rolích možná rovni". V roce 1967 (kdy, jak víme, už Star Trek frčel na plný warp) přišel do kin film "Hádej, kdo přijde na večeři" se Sidney Poitierem, který kopíroval zápletku Peggy, dcery ministra zahraničí USA Deana Ruska, a jejího černého přítele. V tomtéž roce (!) soudy zrušily zákaz mezirasových manželství v jižanských státech. Star Trek reagoval polibkem Kirka a Uhury v epizodě "Platónovy nevlastní děti", vysílané v r. 1968. Ostatně, Nichelle Nicholsová (Uhura v civilu) se s M. L. Kingem znala. Pusa, která v Novém světě způsobila rozruch, ve Starém světě nestála za zmínku ani jako fakt, že se kapitán líbá se svým důstojníkem, protože vše bylo dovedně zamaskováno divadelním dějem epizody.

Přejděme do 70. let, charakterizovaných krizemi, převážně energetickými a hospodářskými.
V tomto mrtvém období, přerušeném jen kresleným seriálem z let 1973-1974, trekkies nezaháleli. Nepsali první fan fikce, to ne, jen jich napsali tolik, že fanziny, magazíny zvláštního typu "pro fanoušky od fanoušků", vycházely celkem pravidelně. Fanziny četli i nefanoušci Star Treku a tím se základna fandomu rovněž rozšiřovala.
Rozumí tomuto jevu někdo? Základna fandomu rostla, ačkoli měla odumírat pro nezájem. To, co je živilo, bylo obsaženo v původním, tzv. klasickém seriálu o 78 dílech, který se prakticky nevysílal. V 60. letech už se spekulovalo o podprahové reklamě, o kratinkých, okem nepostřehnutelných obrázcích, vložených do sledovaného filmu, které přimějí spotřebitele, aby si kupoval určité zboží přednostně. A zde se nechávalo ladem pole plné fanoušků, ochotných utrhnout si od úst, jen aby získali cokoliv ze svého milovaného světa.
(Když už jsem zmínila ústa - Bond, James Bond, dělal reklamu na plnou hubu a nevím, nakolik to pomohlo prodeji běžně dostupného zboží, ať už šlo o Martini nebo Tabasco. A že je se svými úspěchy u žen a povolením zabíjet mnohem atraktivnějším hrdinou než posádka Enterprise.)

Když vázl přísun drogy zvané Star Trek, začali fanoušci shánět náhradu. Knihkupci s údivem zjišťovali, že brak jménem scifi se prodává dobře, ba velice dobře, a začali tento druh knih vyžadovat stejně vehementně jako čtenáři. Kromě toho trvala poptávka po čemkoliv o Star Treku. Jeden nenápadný vynález té doby popisuje David Gerrold:
"Betty Ballantinová, která téměř sama vynalezla žánr paperbackových sci-fi originálů, vsadila na to, že je po knihách o Star Treku velká poptávka. První kniha, kterou vydala, bylo Tvoření Star Treku (The Making of Star Trek), kterou její autor Stephen Whitfield sestavil z poznámek Gene Roddenberryho - bible seriálu, z oficiálních informací Paramountu a z mnoha rozsáhlých rozhovorů s herci a personálem. Tato kniha se prodávala tak dobře, že si Ballantinová zakoupila licenci na práva k vydání upravených verzí všech sedmdesáti osmi příběhů původního televizního seriálu, a protože chtěla, aby adaptace byly napsané dobře, ne jenom pouhé výtažky pro efekt, najala si spisovatele a kritika žánru science fiction Jamese Blishe, aby se ujal přepracování scénářů televizních příběhů do publikovatelného literárního tvaru. Říkat, že se Blishovy upravené povídky prodávaly dobře, by bylo příliš slabé vyjádření. Prodávaly se lépe než téměř všechny ostatní sci-fi knihy, které byly dosud vydané. Úspěch tohoto raného úsilí byl tak obdivuhodný, že otevřel stavidla vydávání stovek dalších startrekových knih všeho druhu pro následující desetiletí."
Mimochodem, jenom samotných knih o TOS (The Original Serie), o které tady píšu, je přes 200.

Fanoušci scifi přitom v této době nestrádali nedostatkem vhodné literatury. V roce 1965 vyšel v USA Tolkienův Pán prstenů v (cenově přijatelném) paperbacku a Herbertova Duna, za kterou autor o rok později dostal cenu Hugo. Proč tedy stále tak urputně trvali na Star Treku?
Pokud jim šlo o "pohyblivé obrázky", v r. 1977 se promítal první, čili v pořadí série čtvrtý díl Hvězdných válek, následován E.T. Mimozemšťanem a do dnešního dne nevysychajícím proudem podobných filmů.

Čím byl Star Trek jiný? Myšlenka jednotného lidstva, spolupráce různých světů i ras, daleké cesty, nové technologie a vynálezy a mnohé jiné věci se objevují ve scifi Asimova, Clarka, Herberta - nebo Jefremova a Strugackých, které ovšem v Americe neznali. Chytré povídky psali skoro všichni autoři, v tom kouzlo Star Treku být nemohlo. Ani "historie lidstva v budoucnosti" nebyla novinkou (Minulost napříč budoucností od Heinleina napřílad).
Čím byl Star Trek stejný jako ostatní seriály? Často se na začátku objevilo něco neznámého, na co musel kapitán reagovat. McCoy se pohádal se Spockem. Selhala technika. Někdo utrousil vtípek. Vše se zdárně vyřešilo + poučení na závěr. Takže v tomto taky žádné kouzlo nebylo.

Zřejmě musíte mít všechny ingredience ve správném poměru a ve vhodné chvíli. Nemohla být vhodnější chvíle než být první, tato podmínka byla splněna. Musíte mít přitažlivé herce - ti ve Star Treku byli, jako základní trojice i jako ostatní posádka, na můstku i jinde. Seriál s později přidanými mimozemšťany by nebyl v 60. letech skousnutelný pro většinu diváků a tudíž by ho nechtěli. Sympatické bylo i to, že Enterprise byla jen jednou z lodí Spojené federace planet - proto by se slušelo uvádět i její číslo, ale já si ho zanic nezapamatuju. V Galaxii je vícero podobných federací, některé jsou přátelské, některé ne, třebaže obyvatelé jednotlivých světů mají genetický základ až na výjimky společný.*3 Nezbytné jsou scifi rekvizity: stroje, technika, léky, zbraně atd.*4 Nezbytné jsou i seriálové rekvizity: hlášky, gesta. Musíte mít ucelený příběh se všemi pěti "P" pro každou epizodu. A to nejdůležitější: budoucnost musí mluvit k dnešku, ukázat problém buď vyřešený (polibek Uhury a Kirka popírající stávající rasismus), nebo řešitelný (spolupráce je možná nakonec i s Klingony).

Je dobře, že nejdřív byl Star Trek a až potom Star Wars. Že myšlenka spolupráce a objevování předcházela hvězdné války, protože poselství hippies - lásku, ne válku - já osobně ve Star Treku vidím.

...pokračování příště...




Poznámky:
*3) Neff, str. 215: "Předpokládané možnosti výrazně ovlivnit tělesné i duševní parametry lidské bytosti pomocí prenatální manipulace jejího genetického materiálu (kódu) je v těchto příbězích využíváno z nejrůznějších pohnutek a s nejrůznějšími cíli. Zajímavá je například myšlenka uzpůsobit touto cestou člověka pro život v nepříznivém prostředí, jež má svého klasika opět v O. Stapledonovi; v moderní americké SF ji nejdůkladněji vytěžil patrně James Blish v "pantropickém" triptychu The Seedling Stars (Setba do hvězd, 1957), v němž nechal budoucí lidstvo osídlit téměř všechny dostupné planety naší Galaxie, bez ohledu na místní podmínky. Na takový projekt by ovšem nestačil "terraforming", čili "pozemštění" planety, a tak se autor právem uchýlil k opačnému řešení. Potomci druhu Homo sapiens, vzniklí nesmírně zdokonalenými procesy genového inženýrství, se tu vyskytují v nejrozmanitějších podobách: od okřídlených bytostí až po mikroskopické vodní tvorečky. Společné mají jen dva rysy: inteligenci ... a cosi, co autor nazývá druhovou pamětí."

*4) bude popsáno v některém dalším článku

Prameny další:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama