Terry Pratchett - Pravda

28. ledna 2014 v 20:00 |  knihy, povídky a filmy
(The Truth, Londýn v r. 2000), přeložil Jan Kantůrek, nakladatelství Talpress, Praha 2002, 1. vydání
Ač to tak podle názvu moc nevypadá, v této Terryho knize se na Zeměploše zrodí sedmá velmoc - bulvární tisk.


* * *

SENZAČNÍ ODHALENÍ PRAVDY O "PRAVDĚ"! ČTĚTE DÁL!!!
TRPASLÍCI UMĚJÍ ZMĚNIT OLOVO VE ZLATO!
ANI ANKH-MORPORSKÉ KOMETĚ SE NEPODAŘILO ZJISTIT PŘESNÝ VĚK LORDA VETINARIHO!
(První a poslední titulek je můj a mám na ně veškerá myslitelná práva. A nemyslitelná taky, to pro případ, že by to četl Kosopád z Cechu právníků a mimochodem zombie.) (Zombie? Chce snad Terry naznačit, že některých právníků se nezbavíme ani po jejich smrti?)
BULVÁR NELŽE, nemá to zapotřebí. Jen se může ve spěchu stát, že místo motta "Pravda vítězí" vyjde "Pravda vyděsí". Ale to je vlastně taky pravda.

(Pozor, následující text může obsahovat stopové množství spoilerů.)
"Lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty" se knihou vine - jako červená nit. Z původně vtipného pořekadla omílaného při každé příležitosti se tak názorně stává fráze. (A další nenápadný důkaz toho, že Terry nás svými knihami učí.)
Děj nebudu prozrazovat víc než je nutné. Mikuláš ze Slova, chudý šlechtický synek z bohaté rodiny, si přivydělává psanými "novinkami", což se právě velice hodí trpaslíkům, kteří přišli do Ankh-Morporku zbohatnout pomocí svého mírně upraveného tiskařského lisu. Náhodou zrovinka v té chvíli je lord Vetinari obviněn z vraždy svého tajemníka Važuzla a z pokusu o útěk s penězi. Pamatujete si ještě Patricijův oblíbený citát? "Za každý zločin musí být někdo potrestán. Když to bude pachatel, tím lépe." To ovšem neplatí v případě, kdy hlavním podezřelým je sám veliký Veti. (Ostatně ten citát není z této knihy.)
Mikuláš ví, že to Patricij neudělal, protože Veti by nezpackal žádnou věc, zvláště ne vraždu, ovšem sehnat důkazy o jeho nevině jenom ukáže rozsah spiknutí. Přitom má Mikuláš štěstí na lidské zdroje - no ano, jsme v Ankh-Morporku, tak to "lidské" chápejte hodně v uvozovkách - prostě má dobré spolupracovníky. Dceru svého bývalého rytce novinek Sacharózu, která později vynalezne časopisy pro ženy a další užitečné věci, celou skupinu trpaslíků vedených Gunillou Dobrohorem, reformovaného upíra-ikonografa Ottu Schrecklicha, "který vstává z mrtvých pokaždé, kdy udělá obrázek", protože bez blesku se fotit nedá a světlo upíry zabíjí, jak je známo, trolla Rockyho a mnoho dalších alespoň pomáhajících. Nezapomenutelný Gaspoda (? - věk se do uzávěrky nepodařilo zjistit) z Pohyblivých obrázků je hodně opatrný, protože Vetinariho pes Hafal (16 let) se ztratil a přitom je důležitým svědkem, jehož všichni hledají. Mikuláš jako vzdělanec samozřejmě ví, že mluvící pes je jen urban legendy, takže ho opravdový mluvící pes dokáže lehce oblafnout, ale po Gaspodovi jdou i oba opravdičtí zločinci. Pan Tulipán je tak mistrnou směsicí všech možných klišé o zločincích, že méně zkušený autor než Terry by ho jen opatrně oprašoval.

Je to 25. kniha o Zeměploše, takže v Ankh-Morporku byste se měli vyznat už i se zavázanýma očima, nicméně zde je výstižný popis jedné jeho ulice:
str. 27: Co se týče obchodu, pokud nechceme říci přímo, že to byla ulice slepá, rozhodně měla alespoň tmavošedý zákal.
Superobchodník ASP Kolík, str. 42: Na ASP Kolíka ani jeho rukopis si nesedaly žádné mouchy. Byl by jim účtoval pronájem.
Opět Kolík str. 354: "To jako... že bysme jeli na třetiny? Podělili bysme se stejným dílem? Vy dva polovinu a já taky polovinu?"
Další zajímavá matematika, když se Smrďa Rum dělí se psem Gaspodou na str. 68: Přelomil uzenku na dvě demokratické poloviny. (Demokratické??? Já umím dělit jenom na poloviny a na bratrské poloviny.)
Ještě jak kapitán Karotka mluví o novém starostovi, str. 358:
"... přivede Ankh-Morpork zpět na cestu zodpovědného občanství, ... chtěl by se vrátit k hodnotám a tradicím, které pozvedly město k jeho velikosti."
"A ví, jaké hodnoty a tradice to byly?" podíval se na něj užasle Elánius.

Jako kniha je to výborné, jako detektivka poněkud slabší, což je dáno tím, že Veti v tomto zločinu jet nemůže. Rozluštění některých zápletek je předvídatelné, protože Terry musí dodržovat pravidla svého vymyšleného světa i pravidla příběhu všeobecně. Hafal např. by ve skutečnosti mohl kdykoliv umřít sešlostí věkem nebo na infarkt z rozčilení, což by ovšem čtenář bral jako hnusnou zradu. Osobně mi nejslabší připadala ta část knihy, kdy Tulipán mluví se Smrtěm, protože nemusím takovéto moralizování. (Nemusím žádné moralizování. Ale Terry nepíše jen pro mě. Škoda.) Je tam celá řada detailů na vychutnávání, pokud se od nich nenecháte odehnat dějem, nebo až se k nim vrátíte. Třeba Gunilla Dobrohor - křestní jméno objasní vysvětlivky, příjmení si přeložte do jazyka Goethova sami. Nebo trpaslíci, kteří po vzoru Anonymních Alkoholiků pomáhají Ottovi překonat slabou chvilku a svým sborovým zpěvem připomínají, že hrnek kakaa je chutnější než čerstvá horká krev v nádherném dívčím obalu. Mňam, vlastně fuj! (Tak teď nevím sama, k čemu patří mňam a k čemu fuj.)
Anebo ta nádherná, do detailů propracovaná scéna ve vlkodlačím baru...
* * *
P.S. Co se těch polovin týká, řekla bych, že ty matematické jsou baj vočko obě skoro stejně veliké. Bratrské jsou taky jasné: moje je ta větší, bratrova ta malinká. No a u těch demokratických jsou zřejmě větší obě dvě. Smějící se


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama