O psaní o knihách – část I.

20. května 2014 v 20:50 |  jak na cokoliv
Psaní o knihách mi totiž nejde tak, jak jsem myslela, že půjde samo. Přece si sama pro sebe dělám zápisky do čtenářského deníku, tak jaký je v tom problém, aby byly i na blogu?


Je ale rozdíl dělat něco jen pro sebe a dělat něco, v čem se mají vyznat i ti druzí ( a ještě by se jim to mělo líbit natolik, aby přišli znovu). Sám pro sebe si člověk poznamená, že autor XY je takový pitomec, že jediný, kdo ho trumfne, je ten jeho hrdina. Ale čtenář blogu chce zdůvodnění, nestačí mu odkaz na stránky v knize.
A upřímně - čtenář blogu chce znát i důvody, proč naopak nad nějakou knihou jásám, a opět - nemusí se mnou souhlasit. To by mi koneckonců nevadilo, ale musím po lopatě vypsat, proč to nebo ono.

Zdržuje to.
Ale ujasním si sama některé věci.
Přijdu na další zajímavé myšlenky.
Nemůžu ovšem napsat na blog - časem to dohledám, vydržte pár let. Musím to mít v jednom článku.
Zdržuje to.
Psaní o čemkoli není cestička z bodu A do bodu B.
Je to cesta mezi body A a Z, spojující zároveň také body C, D, E, F... a hrome, vynechala jsem Č!
Tak znovu.
Nebo ne, zdržuje to.

Zkrátka potřebovala jsem vědět, jak co nejlépe (a rychle!) spojit cikcak dva body, aniž bych vynechala ciky a zůstávala trčet u caků.
Další text je moje reakce na článek, na němž mám určitou zásluhu, Jak píšu o knihách na WuWejově blogu...http://blog.wuwej.net/2014/05/04/jak-pisu-o-knihach.html
ale tady to máte taky:
* * *
Fialka totiž měla svůj systém, geniálně jednoduchý (a jednoduše geniální, jak už je v zenu zvykem Usmívající se ), který se s nákupem a používáním čtečky elektronických knih jednoduše zhroutil.
Dřívější systém potřeboval plochu 30x20 cm na nočním stolku, kam byly odkládány přečtené a rozečtené knihy, ať už z knihovny městské či domácí. 1x za měsíc bleskurychle zapsala do čtenářského deníku ty knihy, které už musela vrátit do knihovny, a než vyndala z tašky nové přinesené, zapsala si i ty přečtené z domácí knihovny, aby si neblokovala tašku. Nákupní vlastnoručně (spíš vlastnostrojně) ušitou kabelu měla jen jednu (protože je líná šít), takže chtěla-li uchránit rodinu před smrtí hladem, musela tašku co nejdříve vyprázdnit.
Rozečtené knihy byly zakládány jakýmkoliv papírkem, kam se zapisovaly stránky, na kterých se vyskytlo něco zajímavého. Prošlo-li to druhým čtením (jen těch označených stránek), ocitl se zápis v čtenářském deníku. Tyto byly vedeny chronologicky a dokud je nepřepsala do excelu, nedalo se v nich hledat (zatím nějakých 1500 řádků, co řádek, to kniha). Určitý zlom nastal v roce 1996, kdy definitivně přešla na tiskací písmo, protože psací už nešlo přeluštit, ale na podstatě zapisování se zatím nic neměnilo. Knihy "domácí", ať už vlastní či rodičů, se vešly do jednoho řádku - autor a název knihy, nakladatel, rok. Delší zápisy s citáty byly jen u knih půjčených a jen proto, že nebyly kdykoliv po ruce.
(První ránu tomuto systému zasadil fakt, že jsem se sice stala dědičkou rodinné knihovny, ve které byly stále asi tři tisíce svazků, ale ne vždy všech těch knih, co jsem je měla zapsané jen v tom jednom řádku. V tomto je WuWejův zápis všech svých knih lepší - nebude litovat, že o nějakou přišel.)

Sloupek knih na nočním stolku měl zároveň tu výhodu, je je udržoval v rozumném množství, jinak by se zřítil. Čtečce e-knih je naprosto jedno, kolik jich je rozečtených, přečtených a jak dlouho už. Ve čtečce se taky dají dělat poznámky a záložky. Obojí jsem brzy opustila, papírky jsou přehlednější a jejich vzrůstající počet signalizuje velké množství rozečtených knih. Papírky jsou totiž nacpány v obalu čtečky a vyndány až v případě dočtení knihy. Tak nějak nenásilně to nutí dočítat.

Jenže a) toto vše se týká jen beletrie
b) papírky jsou hozeny do šuplíku k dalšímu zpracování. Nevěřili byste, kolik papírků se vejde i do malého šuplíku. A o kolik víc se vejde, když je důrazně připlácnete rukou.
Ad a) Dejme tomu tak třetina přečtených knih je charakteru naučného, který vyžaduje výpisy. Píšu na cokoliv, na papíry do kroužkového bloku i do nepotřebných bloků a sešitů. Školy mě nenaučily, jak to dělat přehledně, to až internet jakžtakž.
Ad b) Fialce se do toho humusu v šuplíku nechtělo. Chtěla psát o knihách, ne se probírat papírky. Jukla tedy, co radí internet.

Spousta lidí píše o knihách, jen málo jich ale zvládne víc než knihu měsíčně. Jedním z těch, co píšou pravidelně a hodně, je například WuWej.
A tak vznesla fialka uctivý dotaz, jak to teda ten zatracený chlap dělá?

Pokračování za týden.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama