Elliott - Zlomený šíp

29. července 2014 v 18:00 |  knihy, povídky a filmy
Elliott, Arnold: Blood Brother, NY 1963, př. Tomáš Korbař, Grafoprint Neubert, Praha 1994; 2. vyd.

Román o přátelství bělocha a indiána, podle skutečných událostí.


Román o přátelství bělocha a indiána, odehrávající se v Arizoně a Novém Mexiku mezi roky 1855-1874. Podle skutečných událostí, s popisem mnoha tradičních zvyklostí Apačů kmene Chiricahuů i bílých osadníků. Barvitý životopis náčelníka Cochise přibližně od jeho 40 let věku až do smrti v rezervaci v červnu 1874. Příběh jeho pokrevního bratra, Thomase Jeffordse, který se v době, kdy měl na starosti poštovní dopravu, s Cochisem spřátelil a později k němu doopravdy zavedl generála Howarda (ten uzavřel s Chiricahui mír a dohodu o odchodu do rezervace). V knize je přimyšleno Thomasovo manželství s indiánkou Sonseeahrayou (= Jitřenka) a romantický vztah s běloškou Terry.
Elliott důkladně prohrabal archivy kvůli historickým faktům a popisům indiánských a bělošských zvyků, dal si práci, aby Cochise mluvil tak, jak mohli mluvit indiáni, kteří se angličtinu naučili od kovbojů a vojáků, případně stejně jako španělštinu od unesených dětí a žen. Cochise je schopný vyjadřovat se jednoduchými větami o problémech tak složitých, že je většina jeho současníků nechápe; přesto Elliott nepodléhá pokušení aspoň maličko Cochise vylepšit, zatajit některé krutosti.

Nebude se vám tato kniha asi líbit, jste-li přesvědčeni o zdravých kořenech naší novodobé demokracie. Je to drsná obžaloba a pravda příliš trpká, ale zavírat před ní oči a upravovat ji podle našeho (= jedině správného) vidění světa patří rovněž k našim nechvalným zvykům, díky kterým jsme nepoučitelní.

Pár citací:

str. 23: A poslední háček článku 11 (smlouvy o míru mezi USA a Mexikem) tkvěl v tom, že v Sonoře a dalších pohraničních městech žila početná vrstva Mexičanů, která pěstovala starý tradiční mexický zvyk - sehnat Indiány dohromady na jedno místo, opít je a pak povraždit. A protože mexická vláda odjakživa vyplácela prémie za indiánské skalpy v rozmezí od dvaceti pěti do sta dolarů podle stavu mexické vládní pokladny…
Důkazem neschopnosti tvůrců smlouvy z Guadelupu-Hidalga je i další skutečnost - diplomaté použili pro stanovení hranice mezi oběma státy nepřesné mapy. Když se zjistila nevyjasněnost hranic, vyslala vláda Spojených států řadu zeměměřičských skupin, aby ji vytyčily. (Poznámka: Vzpomeňte si, tímto zeměměřičstvím začíná Karel May svého Vinnetoua.)

str. 25: Velkým vojevůdcem nebyl Mangas Colorada nikdy. Jeho síla tkvěla v moudrých pokynech na válečných radách a v diplomatickém jednání s jinými kmeny.
… Když dcery dospěly do věku, kdy se mohly vdávat, prokázal Mangas Coloradas jakost své šedé kůry mozkové tím, jak všechny tři provdal... V této době také provdal svou sestru Tesalbestinay za Cochisa.

ze str. 30 a 32: Potom promluvil jiný chiracahuaský válečník, jménem Gokliya, jehož velitelské schopnosti tehdy ještě nebyly známy... Stal se proslulý pod pojmenováním, které mu dali Mexičané. Toto jméno bylo Geronimo.

str. 57: Jméno Cochise bylo původu ryze apačského. Chise znamená v apačském jazyce dřevo a budoucímu náčelníku Chiricahuů bylo dáno v dětství. Když chlapec později začal projevovat odhodlanost a sílu, ... byla k jménu připojena předpona Co, měnící jeho význam na dřevo ořechovce (hikory). Stejným způsobem znamená Nachise dřevo dubové. Tahzay znamená mýval... (Nachise a Tahzay byli Cochisovi synové.)

str. 86: (Mexičan) Mirando řekl: "Američané válčí neustále. Válčí s Mexičany. Sjednají mír s Mexičany. Válčí s Indiány. Sjednají mír s Indiány. Válčí mezi sebou. Pak sjednají mezi sebou mír. Já myslím, že Američané rádi válčí."

str. 226: Před necelými třemi měsíci svolal bílý muž řadu mladších apačských náčelníků z jiných kmenů do malého přírodního amfiteátru pod záminkou slibu, že s nimi uzavře mír, a pak dal Indiány zezadu povraždit... (Cochise) nakonec se rozhodl, že se znovu pokusí najít mezi svými nepřáteli čestného muže, s kterým by se mohl důstojně dohodnout... Bude muset postupovat pomalu a velmi opatrně, aby mír, který nakonec nabídne, byl stejně vítaným pro bílé muže jako pro Indiány. Zatím bude muset jednat stejně jako dosud, a až smyje potupné znamení porážky, teprve pak budou moci Indiáni vyjednávat s Američany jako rovní s rovnými. A toto své rozhodnutí bude muset uchovat v tajnosti, aby se zpráva o něm nedonesla Američanům dříve, než bude připraven.

234: Cochise se stal ztělesněním smrti a hrůzy... Od velkých vojenských soustředění, takových, která se ukázala být zhoubnými například v Apačském průsmyku, už upustil... Apači křižovali zemí v tlupách po dvaceti až čtyřiceti, jak se jim zlíbilo, a kdekoli byli, zanechávali po sobě, jak Cochise přísahal, svou stopu v kostech a vzpomínkách nepřátel.

str. 299-300: (Cochise) "Tázal ses mě, zda se člověk může odtrhnout od svého vlastního já, zda může trvat přátelství mezi dvěma muži, jejichž národy proti sobě válčí. Odpověď je dvojí a možná že to vůbec odpověď není... Den za dnem postupuje člověk blíž k smrti, a jeho smrt je posledním úsekem jeho života, snad tím nejvýznamnějším úsekem, ale s přítelem po boku se pohybuje s čtyřma očima místo s dvěma, s čtyřma nohama a čtyřmi pažemi, a co je nejdůležitější, s dvěma srdci."

str. 326: "Byl přeci vydán zákon zakazující sňatky mezi bělochy a Indiánkami."

str. 333: (Klosen, otec Sonseeahray, si stěžuje) "Nejstarší dcera se mi provdala za Mescalera. Její manžel zůstal u svého kmene, ačkoli je to v rozporu se všemi zvyky... Za starých časů mohl člověk vybrat dceři vhodného manžela a tím to skončilo. Dneska musí být dívka do svého manžela zamilována! Co je tohle za nesmysl!"

str. 363: (Generál George) Crook neměl Indiány ani trochu v lásce, prohlásil však, že podle jeho vlastních zkušeností Indiáni nikdy neporušili jedinou uzavřenou dohodu - a běloši ani jednu nedodrželi.

str. 369-371: (Jeffords) "Prý jsme zemí svobodných a rovných lidí! Právě jsme vybojovali válku, abychom se zbavili otroctví. Jsme demokracie... Jsme prý zemí nekonečných obzorů, kde člověk dojde, jak daleko chce... To není žádný indiánský problém, to je americký problém... My jsme přece ti civilizovaní, že? My přece musíme dokázat svou nadřazenost Indiánům, nikoli oni nám. Oni jsou tady. Jsou tady odjakživa. My jsme sem přišli teprve před nedávnem. Jestli jsme lepší než oni, pak to musíme dokázat. Musíme mluvit rozumně a musíme držet slovo. Je to pěkně shnilý stav, když tlupa divokých Indiánů nevěří slovu vlády Spojených států... Tam nahoře není jediného muže, který by nebyl ochoten zemřít za Cochisa, ale přesto svolávají před každým důležitým rozhodnutím radu. Několika jsem se zúčastnil i já. Každý muž má možnost promluvit. Nedochází k žádným urážkám, k žádnému nekonečnému řečnění, nikdo si neohřívá vlastní polívčičku. Prostě schůzka mužů vyjadřujících své názory - mužů, kteří vědí, že to, co mají v úmyslu uskutečnit, slouží prospěchu jejich kmene... Nikdo nehladoví - dokud je vůbec něco k jídlu. Nikdo nekřečkuje, nikdo nepodvádí. Všechno, co mají, se rozděluje rovným dílem. Každému se dostává stejné ochrany, ať už je v rodině muž s puškou nebo není."

str. 381: Mezci a koně, které nesvědomití vyděrači prodávali vojenské správě, byli tak mizerní, že je i Indiáni neradi kradli.

str. 395: (30.4.1871!) Američané, Mexičané a Papagové se nehlučně pustili do vraždění... Příštího dne leželo na zuhelnatělé rezervaci v Camp Grantu sto osm mrtvol. Osm z nich byli muži, zbytek ženy a děti... Z Ouryho tlupy byli obžalováni sto čtyři muži. Byli souzeni v Tucsonu před federálním soudem a porotou. Porota rozvažovala dvacet minut a zprostila obžalované viny.

str. 454: (Jeffords o rezervaci pro Apače) "Je to vlhká a nezdravá oblast. Chiricahuové žili po staletí v horách. A teď je cpou do vody. Někdy se ptám sám sebe, jestli se vlastně vláda nepokouší je všechny oddělat."

* * *
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama