O zlé firemní maceše

27. srpna 2014 v 18:45 |  ostatní texty
Pohádka, protože doufám ve šťastný konec...


Firma, ve které nyní pracuji, byla jen pobočkou veliké firmy se sídlem hodně západně od českých hranic. Tato mateřská firma prodala své dceřinky jiné veliké firmě, rovněž sídlící západně od českých hranic, a to včetně slibu, že nic podstatného se pro zaměstnance nezmění.
ROFL2.

Pohádky nelžou, milé děti, jen se nezabývají ekonomikou, a tudíž mohou na konci hýřit optimismem. Naše nová macecha záhy zapomněla na své sliby a jala se zeštíhlovat.
Zaměstnance naší pobočky lze rozdělit na dva druhy podle toho, čemu se věnují přednostně. Ti, kteří více jednají s lidmi, ať už se zákazníky nebo dodavateli, jsou prodejci a jde většinou o mladé muže, zocelené virtuálními životy v počítačových střílečkách. Ti, co se zabývají spíše zbožím, jsou skladníci, muži věku důchodcovského a s různorodými zkrácenými úvazky, jimiž se pružně přizpůsobovali příjezdu či nepříjezdu zásobovacích aut. Nedělalo jim problém skočit na kolo a kdykoliv přijet a také se domluvit, aby tam někdo byl od nevidím do nevidím. Počítače zvládali na úrovni vyšší, než vyžaduje program pro skladování. Nicméně se macecha rozhodla, že je všechny nahradí mladí muži na plný úvazek a dálnice budou dbát na to, aby po nich mohla auta přijíždět "just in time". Znáte-li naše dálnice, tušíte, že fungují spíše "a just ne!".

Jak macecha řekla, tak se i stalo. Staří byli najednou pryč a mladí - mladí se rozdělili na dvě skupiny. Ti jedni odešli/byli odejiti ve zkušební lhůtě, ti druzí během dalšího půl roku. Zbyl z nich jen jeden a celkem zůstali tři, čímž dovolené a školení náhle znamenaly výpadek pracovní síly. Nezbylo, než aby je v tom případě nahradil některý z prodejců. Jenže, a to si macecha dobře všimla, prodejci kmitajícímu ve funkci náhradního skladníka klesal prodej. Obdržel tedy varovný dopis, že hodlá-li nadále neplnit stanovené ukazatele, bude následovat výpověď.
Ach, a také si macecha zasedla na Popelku-sekretářku. Zbavila se jí jednoduše poukázáním na to, že administrativu dnes přebírají počítače a zmáčknout čudlík na kávovaru není činnost, kvůli které by tam musela trčet celý den.

Byla to hravost nebo zlomyslnost od těch nezkušených a nikým nezacvičených nováčků, když například dokázali pět kusů jediné položky rozmístit na čtyři různá místa? Byla to hravost nebo zlomyslnost od trvale stresovaných prodejců, že nalezené zboží oznamovali výkřikem:"Keška!" a počítali si za to body? A co mě osobně se týká, vydrží mi moje hravost, nebo mě převálcuje zlomyslná macecha?

Pohádka zatím nemá konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama